Tichá loutko
chlapče milý
vytesán z touhy a not
svoji hlavu trochu vzchop
vždyť sedíš v cíli
Faust jež ďáblu
duši slíbil
aby poznal pláč i smích
černých teček na sítích
mlhy když sílí
Pinokio
Však láska má kde dále kvést
do plátků tulipánů vnést
zvuk zvonů které můžou znít
hlas vzdálený mě uvězní
A tam za bílou záclonou
Tvá hudba vrací radost tvou
když zpívá svět tvé zpívání
až do věží zní depeší
že v stínu katedrály tónů dál smíš žít
Pinokio
Mramor dýchá v rytmu skrání
krásná mlha ženských rtů
tóny vplétá do vlasů
hudbou tě chrání
Ke tvým botám se Golem sklání
černou mlhou padá bůh
musíš splatit dávný dluh
a vstát až v ráji
Pinokio
Však láska má kde dále kvést
do plátků tulipánů vnést
zvuk zvonů které můžou znít
hlas vzdálený mě uvězní
A tam za bílou záclonou
Tvá hudba vrací radost tvou
když zpívá svět tvé zpívání
až do věží zní depeší
že v světle katedrály tónů dál smíš žít
Pinokio